Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Ouvertura k první verzi opery Král a uhlíř Antonína Dvořáka
Myslivcová, Eva
Problematika autorských verzí hudebního díla je také v případě Antonína Dvořáka (1841-1904) diskutovaná a v jistém smyslu souvisí s tématem "staré a nové", kdy stará, první či raná verze bývá východiskem té nové. Těžištěm následujícího textu je jeden ze specifických případů verze, tedy ouvertura k prvnímu zpracování Dvořákovy opery Král a uhlíř z roku 1871. Ouvertura, která jako nedílná součást této opery vychází z hudebního materiálu tohoto výsledně neprovedeného díla. A zároveň ouvertura, která jako jediná část z této opery "přežila", byla později samotným autorem "povýšena" na ouverturu koncertní a stala se tak svébytným hudebním dílem, zatímco původně zhudebněnému libretu opery se dostalo nového hudebního zpracování. Je tak shrnuta vcelku komplikovaná geneze opery Král a uhlíř, během níž vykrystalizovala Koncertní ouvertura F dur jako nová kompozice vytvořená z hudebního materiálu kompozice staré.
Staré, či nové v Serenádě op. 44 Antonína Dvořáka
Kolátorová, Petra
Příspěvek se zabývá žánrem orchestrální serenády v kontextu reflexí "starého" a "nového".Orchestrální serenádu pro 19. století objevil opět německý skladatel Johannes Brahms,který navázal na tradice vídeňského klasicismu. O klasicistním modelu lze na základě analýzy a historických souvislostí uvažovat též v případě Serenády op. 44 Antonína Dvořáka, konkrétně o Serenádě B dur KV 361/370a Wolfganga Amadea Mozarta. Dvořák posunul Brahmsovu snahu dál směrem k pozdějšímu neoklasicismu.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.